recenze

chlapec v pruhovaném pyžamu

19. února 2014 v 20:02 | Aurora
wikipediaThe Boy in the Striped Pyjamas (Chlapec v pruhovaném pyžamu) - John Boyne
Opět se mi potvrdilo, že pravděpodobnost plnění úkolů se u mě zvyšuje s jejich oficiálností. Proto jsem se rozhodla si tenhle rok oficiálně zapsat "goodreads challenge" na 80 knih. Samozřejmě bych chtěla raději překonat tu stovku, ale snažím se být realistická. Nicméně, dnes ráno - asi tak v jedenáct - jsem začla číst J. Boyneovu knihu "The Boy in the Striped Pyjamas". Dočetla jsem ji s krátkými přestávkami asi po čtyřech hodinách. Není to nijak dlouhá kniha a už vůbec ne intelektuálně namáhavá. Emočně je za to naprosto vyčerpávající. Pořád to ještě tak nějak zpracovávám.

Kniha je zasazena do období druhé světové války, konkrétněji se pak zaměřuje na tématiku holocaustu. Její výjimečnost spočívá v tom, že je vyprávěna z pohledu devítiletého chlapce Bruna, syna německého vysokopostaveného vojáka. Ale ne, že by byla kniha napsaná v ich formě, toho se autor vyvaroval.
Příběh začíná v okamžiku, kdy se má Bruno se svou sestrou Gretel, které říká Ztracený Případ, a matkou a otcem přestěhovat z Berlína do Auschwitzu. Bruno nemá ponětí o tom, co vlastně dělá jeho otec, natož pak kdo je Adolf Hitler. Jediné co ho zajímá je odloučení od jeho třech nejlepších přátel na celý život. Jejich jména samozřejmě záhy zapomene.

chata v horách

13. února 2013 v 17:04 | Aurora
Taky je pro vás nepsané pravidlo, že když u vás přespává kamarádka, tak se pouští prakticky jen horrory?
U nás svým způsobem ano, tak jsem si řekla, že tenhle bych vám mohla trochu přiblížit. Cabin in the woods je horrorová komedie z roku 2011, režírovaná Drewem Goddardem, jinak známým hlavně jako producent Buffy nebo Ztracených. Co mě na tomhle filmu zaujalo je, mimo jiné, že na to jaké to je téma má poměrně vysoké hodnocení na imdb (7,2) i csfd (70%).

Abych vás lépe uvedla do děje - skupinka pěti vyšokoškoláků se vydá na výlet do hor, kde si pronajmou levnou chatku na pár dní. Nejdřív se všechno zdá jako normální poflakování kamarádů, ale postupně zjistí, že je na té chatce něco divného. A pak to začne. Systém, jakým je chata "zvenčí" ovládaná mi trochu připomínal arénu z Hunger games, ale to mi nijak nevadilo. Navíc měl film zápletku i relativně rychlý spád, až jsem se musela smát, jakým tempem umírali, to byste nevěřili!
Výše jsem psala, že se snímek řadí mezi takzvané horrorové komedie, k tomu bych se teď chtěla vrátit. U klasických horrorových komediích se většinou spíše směju a sem tam se objeví nechutná scéna se spoustou krve nebo jinými tělními tekutinami, tady je to ale právě naopak. Teda, ne že byste se u sledování klepali hrůzou, ale určitý stupeň děsivosti si "Cabin in the woods" udržuje v průběhu celého filmu a místy ho nabourá vtipnou scénkou - bod k dobru.

Abych pravdu řekla, celkově mi film připomíná něco mezi Hunger Games (viz výše, systém ovládání chaty), Matrixem (obzvláště pak scéna s výtahy, spoiler - kde se dostanou poslední dva přeživší do centra společnosti, která chatu ovládá, tam se mi i moc líbilo zpracování všech možných nestvůr, povedené kousky) a klasickým (ne)horrorem.

Shrnutí: za mě 75%, film bych doporučila, když se nechcete nudit, ale ani moc bát.
Bonus: tenhle plakát mě dost pobavil (zdroj fotky: csfd.cz)

marley and me

30. července 2012 v 12:57 | Aurora
http://weheartit.com/
(weheartit.com)
Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě
John Grogan

Obálka i anotace knihy Marley a já mohou vyvolávat dojem další americké komedie, zvlášť když byla i úspěšně zfilmovaná. Ale tahle knížka "klame tělem". Zvířata sami o sobě jsou vděčné téma pro spisovatele, ale John Grogan nepsal jen o části života se zlobivým psem. Nevymýšlel knihu, o které doufal, že z ní bude film a on se proslaví. On tuhle knihu žil. Je plná dojemných okamžiků, veselých zážitků, hádek a nových poznání, jaké zažíváme i my sami každým dnem.

John a Jenny Groganovi jsou oba novináři. Tak trochu to z nich dělá spřízněné duše. Kniha začíná v okamžiku jejich svatby a začátku společného soužití. Když se Jenny povede zahubit i kytku, kterou dostala od Johna, tak poprvé přijde řeč na děti. John z toho není zrovna moc nadšený, ale nedává to najevo. V práci mu kamarád poradí, ať jí koupí štěně. Bude taky roztomilé, náročné na výchovu, bude mít spoustu požadavků - dokonalý předstupeň dítěte. John měl v dětství psa Shauna, který byl ukázka perfektního psa, takže se ničeho nebojí a dojede s Jenny vybrat labradora, kterého pojmenují Marley. Jenže z roztomilého štěňátka se za pár týdnů vyklube tank, co dokáže sežrat vše co mu stojí v cestě a má panickou hrůzu z bouřek.

red riding hood

23. července 2012 v 12:52 | Aurora
weheartit

(wehearit.com)

Se začátkem minulého roku přišlo na svět další zpracování klasické pohádky pro děti, Červené Karkulky. Jen s méně dětským pojetím. Nedoporučovala bych jako pohádku na dobrou noc. Nicméně já byla s filmem spokojená a klidně bych ho shlédla znovu.
Příběh se odehrává v zapadlé vesnici Daggerhorn na kraji lesa, kterou ohrožuje vlk. Nebo spíše vlkodlak, abych byla přesná. Po dlouhá léta si lidé vlka drželi od těla tím, že mu každý měsíc nechávali zvířecí oběti. Vlkovi to stačilo, až do doby, kdy přišel třídenní krvavý úplněk - čas na lidskou oběť.
Valerie, kterou ztvárnila Amanda Seyfried, už od dětství miluje Petera (a on jí taky), jenže jí rodiče zasnoubili s Henrym, který má lepší společenské postavení. Tím přichází klasický prvek zamilovaného trojúhelníku. Horrorové prvky přijdou se zabitím Valeriiny mladší sestry. Chvílemi se na filmu odráží fakt, že režisérkou byla Catherine Hardwick, která má na svědomí třeba Stmívání. Přesto musím říct, že tenhle kousek se jí povedl mnohem lépe.
Po neúspěšném pokusu o zabití vlka do vesnice přichází otec Solomon (Gary Oldman), jehož přítomnost zdánlivě přináší naději. Má přesně ten charakter, který balancuje mezi dobrem a zlem. Je krutý a má drastické metody, ale přesto není tak úplně zkažený. A právě on prohlásí Valerii za čarodějnici, když zjistí, že dokáže s vlkem komunikovat. Červený plášť od babičky jí taky dvakrát neulehčuje situaci, protože červená je považována za barvu ďábla.
Jako plus bych přidala, že téměř do úplného konce nevíte, kdo je vlk. Pořád měníte názor a získáváte nejisté stopy a nakonec je to někdo, u koho byste to ale vůbec nečekali. Musím říct, že konec se mi opravdu líbil. A abych s těmi plusy nešetřila - soundtrack taky není k zahození, skvěle navozuje atmosféru.

Jako film k deštivému letnímu večeru můžu jedině doporučit - 6.5/10
 
 

Reklama