chlapec v pruhovaném pyžamu

19. února 2014 v 20:02 | Aurora |  recenze
wikipediaThe Boy in the Striped Pyjamas (Chlapec v pruhovaném pyžamu) - John Boyne
Opět se mi potvrdilo, že pravděpodobnost plnění úkolů se u mě zvyšuje s jejich oficiálností. Proto jsem se rozhodla si tenhle rok oficiálně zapsat "goodreads challenge" na 80 knih. Samozřejmě bych chtěla raději překonat tu stovku, ale snažím se být realistická. Nicméně, dnes ráno - asi tak v jedenáct - jsem začla číst J. Boyneovu knihu "The Boy in the Striped Pyjamas". Dočetla jsem ji s krátkými přestávkami asi po čtyřech hodinách. Není to nijak dlouhá kniha a už vůbec ne intelektuálně namáhavá. Emočně je za to naprosto vyčerpávající. Pořád to ještě tak nějak zpracovávám.

Kniha je zasazena do období druhé světové války, konkrétněji se pak zaměřuje na tématiku holocaustu. Její výjimečnost spočívá v tom, že je vyprávěna z pohledu devítiletého chlapce Bruna, syna německého vysokopostaveného vojáka. Ale ne, že by byla kniha napsaná v ich formě, toho se autor vyvaroval.
Příběh začíná v okamžiku, kdy se má Bruno se svou sestrou Gretel, které říká Ztracený Případ, a matkou a otcem přestěhovat z Berlína do Auschwitzu. Bruno nemá ponětí o tom, co vlastně dělá jeho otec, natož pak kdo je Adolf Hitler. Jediné co ho zajímá je odloučení od jeho třech nejlepších přátel na celý život. Jejich jména samozřejmě záhy zapomene.


V první polovině knihy se zdánlivě nic závratného neděje, spíše můžeme pozorovat, jak se Bruno sbližuje s domácí služebnou Marií, novým čísníkem Pavlem, dokonce i se svou sestrou Gretel. A jak pozoruje "lidi v pruhovaných pyžamech žijící za plotem", na které má z okna výhled. Samozřejmě nemá ani tušení, jaký je jejich život, jenom jim závidí, že si mají s kým hrát.
Pak se ale rozhodne jít odpoledne na průzkum podél plotu a seznámí se se Shmuelem, židovským chlapcem narozeným v naprosto stejný den jako Bruno. Začne za ním chodit každý den, nosí mu občas jídlo a povídá si s ním. Na to jak je kniha vlastně krátká, jsem stihla změnit názor na Bruna asi milionkrát. Chvílemi mne jeho naivita opravdu vytáčela, ale objektivně mohu říct, že jsem ocenila, že se Boyne nesnažil z Bruna udělat Mary-Sue a vytvořil z něj opravdu přesvědčivý charakter.
Největší dějový zvrat, ikdyž vlastně očekávatelný, přijde doslova na poslední dvoustraně knihy. Přestože autor dokázal po celých 215 stran udržet naprosto klidný a vyrovnaný tón, rvalo mi to srdce. Ale opět, byla jsem ráda, že to nezvrhl v nějaký nerealistický pohádkový konec. Vezmu-li v potaz, že se o historii spíše nezajímám, na historické filmy nekoukám, nejsou-li v nich draci, a tak podobně - je i pro mne překvapením, že si dokážu představit, že bych si tuhle knihu za pár let přečetla znova. Opravdu mě fascinovalo, jak Boyne tak jednoduše skloubil dětskou naivitu a děsy války a holocaustu, aniž by musel popisovat nějaké krutosti. Za mne bez váhání 5*!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.